Díky znovu nalezenému deníku, který kdysi patřil slavnému severskému alchymistovi, jsme se mohli vydat do neprobádaných hlubin pod povrchem naší planety...
Na cestu se vydalo osm neohrožených skautů, vlčat a nováčků, a po tom, co jsme rozbili tábor v klubovně rokycanských skautů, se kluci pokusili rozluštit alchymistův deník. To se jim povedlo, a tak získali i mapu, která je měla dovést k cíli.
Druhý den se vydali na průzkum okolí a skutečně se jim podařilo najít vstup do jeskyně, která by podle všeho mohla vést až někam do útrob Země. Po obědě se vydali na sestup, bohužel si s sebou nevzali baterku, a tak nikdo z nich nemohl spoléhat na svůj zrak, a to dokonce ani když se potřebovali nasvačit. Tak se stalo, že místo lahodného jablka si někdo dal pořádně kyselý citron nebo cibuli. Nakonec se jim ale sestup podařil a všichni se ocitli v obrovské dutině v nitru Země. Zde bylo díky „elektrickým výbojům“ světla jako ve dne, takže nemuseli zbytek výpravy strávit poslepu. V nitru podzemí se jim hned podařilo najít několik drahokamů. Ale pořád to nebylo nic proti pokladu, o kterém bylo několik zmínek v deníku. Chvilku vše vypadalo, že už byly největší překážky překonány, než se objevili krvelační Netosauři, se kterými kluci museli bojovat.
Další den se boj opakoval, tentokrát však se skupinou jiných dinosaurů. Expedice se jim ale opět ubránila a bylo vše v pořádku. Potom už dále neotáleli a vydali se na cestu napříč podzemním oceánem. Když se jim jej podařilo přeplout, museli se utábořit. Počasí se ale zhoršilo natolik, že už dále nebylo možné pokračovat v pátrání po ztraceném pokladu.
V sobotu se na chvíli počasí uklidnilo, ale ani tak nebylo jednoduché získat hromadu diamantů. Napřed bylo zapotřebí porazit dvouhlavého ještěra, a až pak si mohli vzít zaslouženou odměnu, ke které se kluci celou dobu blížili. Potom už zbývalo jen dostat se z jeskyně zpátky na povrch. To se povedlo díky silnému (papírovému) gejzíru.