Letošní tábor vyšla na naše oddíly stavba tábořiště. Vzhledem k objemu a rozsahu prací bylo nutné rozložit stavbu do několika dní. Během této doby byli na tábořišti přítomni vedoucí, roveři a rangers z oddílů Pardi a Fénix.
Nejnáročnější částí stavby je asi převoz a přenos veškerého materiálu. Pro stavbu 38 podsadových stanů je zapotřebí stejný počet plachet a hlavně na každý stan osm až devět dřevěných dílců (dveře, boky, postele stanu), každý vážící mezi 15 a 20 kg. I ti z nás, kteří jsou méně zdatní v algebře, si snadno mohou dopočíst váhu materiálu – více než pět tun, nepočítaje v to ostatní vybavení tábora. Všechny části přenášíme přes říčku Úhlavku po lávkách, které pochopitelně musí odolávat zubu času, a tak bylo spíše zázrakem, že se nikdo z nás pod těžkým nákladem nepropadl do hlubin říčky protékající metr pod lávkou.
Během stavby započala také rekonstrukce obou lávek, což byly úkony potřebné, ovšem také časově velmi náročné, a jednu z lávek jsme dokončovali až v polovině tábora.
Čtvrtého dne stavby již byly hlavní stavby v táboře vztyčeny. Naši inženýři a architekti dokázali seskupit stany do tvaru, jež při troše dobré vůle připomínal ovál, aniž by některý ze stanů přesahoval do lesa nebo říčky Úhlavky. Kuchyň byla chráněna plachtou a stala se tak jediným místem, kde jsme mohli za deštivých chvil během tábora trávit společný čas všichni pohromadě. Latríny, sprchy, umývárky, to vše se při troše nadsázky skvělo novotou a bylo připravené na přicházející nápor dětí. A pak tu zbyla ta nešťastná tee-pee.
Pro kohokoli, kdo již tyto jednoduché, ale funkční stany stavěl, bývá stavba jednoduchým úkolem. Je třeba konce tří tyčí, základny, svázat provazem dohromady – vznikne kříž. Konstrukce je vztyčena a ze všech stran se postupně přidávají tyče a v kříži se omotávají provazem. Nakonec se na jednu z tyčí před vztyčením přiváže plachta a tou se tee-pee zahalí.
Na tomto místě je nutné podotknout, že všechna teorie je sice pěkná, ale realita naráží v několika bodech. Předně je hloupost tee-pee stavět za poledního žáru, kdy se i ti nejvíce energičtí vedoucí doslova odpařují do vyprahlého okolí a odpadávají vyčerpáním. Zadruhé je dobré mít někoho, kdo problematice rozumí a který již stavbu reálně prováděl. I to ale není zárukou úspěchu!
Nám se tee-pee podařilo vztyčit tak, aby plachta vycházela po celém obvodu přibližně stejně, podařilo asi napočtvrté – a nebyli jsme první, kdo se toho dne pokoušeli. Během naše snažení dorazily děti, takže dokončení bylo skutečně tip top a my přišli o drahocenný odpočinek. Leč přípravná fáze byla za námi a průběh tábora dokázal, že stálo za to nepodcenit přípravu a věnovat stavbě tolik energie.
Na táboře jsme totiž trhali rekordy – v počtu dětí, kterých bylo až 54. Toto číslo se zdá být limitním, protože jsme naráželi na četná omezení, jež v průběhu tábora přinášelo, nehledě na zvýšené hygienické nároky a hlavně nároky na vedoucí, kteří byli v podstatě v neustálém zápřahu.
Začátek tábora bývá jiný než jeho další průběh – události plynou pomaleji, vše je opět nové, nikdo neví, jaký tábor bude, rozjíždí se programy i celotáborová hra. Děti se rozkoukávají a ještě nemají vybité telefony. Po čase se tempo začne zrychlovat a tato akcelerace se zvětšuje až do konce tábora.
Osobně se na tábor těším každý rok. Je to jiný svět, odtržený od běžné reality (i když samozřejmě jen částečně) a hlavně je velmi krásný. Počínaje vztahy mezi vedoucími i dětmi, posílenými všemi zážitky, jakých každý tábor nabízí nespočet, přes překrásnou přírodu, která se neustále mění a nabízí nové pohledy a míst…Genius loci celého místa je neskutečný. Mít stálé tábořiště, místo, kam se člověk může vracet každý rok a zažívat zde stále nová dobrodružství, je neuvěřitelný benefit, který snad budeme moci využívat i v dalších letech. Raritou s úžasnou atmosférou je i malá lesní kaple s mechovým křížem.
Celou atmosféru tábora ovšem výrazně tvoří naše vlčata a světlušky, skautky a skauti a roveři a rangers. Bez nich by tábor neměl duši, byl by jen místem k zábavě a odpočinku, ale nějak vnitřně prázdným. Možnost s dětmi pracovat, hrát, pobývat v přírodě, učit je i sám sebe, je nejspíš to hlavní, co dělá tábor táborem. I když je to často to nejtěžší.
Důležitým prvkem tábora je zapojení dětí do jeho chodu. Náročná organizace je nezbytná pro zajištění potřebného – teplého a chutného jídla, dřeva na topení, dostatku vody a udržení denního řádu. Družiny se tak střídají ve službách v kuchyni, drží noční hlídky či mají nárok na odpočinek. Soutěží mezi sebou v celotáborové hře, jež se jako červená nit v britských námořních lanech vine celým táborem. Letošním tématem byli Rytíři kulatého stolu – a děti měly příležitost kolem tohoto stolu s rytíři zasednout a stát se dvořany krále Artuše na jeho výpravách za vznešenými úkoly. Děti mohly ovlivnit, jaký bonus jejich družina získá pro nadcházející úkol – tato opce byla výsadou šampiona družiny, který mohl daného dne sedět s králem a jeho rytíři. Slovutné družiny Rysů, Ježků, Kamzíků a Jestřábů se účastnily záchrany dámy v nesnázích, bojovaly se strašlivými příšerami a vůbec pomáhaly vznešenému králi ve snaze o rozkvět říše, téměř zmařené čarodějnicí Morganou a proradným Mordredem.
Kromě CTH jsme se během tábora věnovali sportu, výletům a pobytu v přírodě, skautským dovednostem a mnoha dalším kratochvílím. Během dvou slibových ohňů nám přibylo spoustu nových skautů a vlčat a v letošní rok se také rozhodlo pro službu mnoho roverů.
Na táboře naštěstí téměř zázračně nedošlo k žádnému vážnému úrazu, epidemii či přírodní katastrofě. Dokonce ani příliš nepršelo – naštěstí, neb déšť se ukázal být naší slabinou. V našem počtu (až 72 lidí!) už zkrátka není příjemné tísnit se v relativně malé jídelně. Tábor bych tedy nazval „normálním“ – vše bylo poměrně dobře připravené a klapalo, ale kvůli velkému počtu a extrémní náročnosti příprav, stejně jako věkovému rozptylu dětí, se trochu vytratila tajemná atmosféra z dřívější doby.
Nyní již pomalu začínají přípravy na tábor příští a já jsem upřímně zvědav, jaký bude a zda se dokážeme poučit z našich nedostatků a prohloubit naše silné stránky. Moc se na tábor těším a jsem zvědav, co s sebou přinese.
Kryštof
.jpg)
