Z deníku skautských výprav 43. oddílu Pardi.
16. 2. Léta Páně 2013
Tou dobou se nesly zvěsti, že ve starém hradě Radyně se něco zlého děje. Špitalo se internetem, že se snad zlo usídlilo v kamenných zdech hradu. Babky na rozích ulic a tramvajových zastávkách zase vypravovaly, že to je Radouš, kdo se opět usídlil ve své zřícenině. Dokonce i turisté přestali hrad navštěvovati, neb se o své zdraví obávali. Nad tím ale mnozí mávli rukou říkajíc, že to je jen tím, že sezóna na hradě skončila a vykřikovali to co nejhlasitěji, aby to uši všech Plzeňanů a Staroplzeňanů slyšely, neboť se nejvíce báli pravdy, že s Radyní není vše v pořádku.
Však ne každý se nechal těmito řečmi zaslepit a 16. 2. se za ranního lehounkého sněžení vydalo několik odvážných do boje s temnotou. Byli to: Beno, Bobík, Honza, Houbař, Marek, Ondra, Píďa, Standa, Vava, Vodník, Vojta J., toho času členi Pardů, a Červenáček, odvážná dívka z Fénixe.
Již od počátku se ukázalo, že jejich přítomnost ve Staroplzeneckých lesích není zbytečná. Sotva co hrdinové vkročili do lesa, ozvalo se z nedaleka šramocení, jež bylo předzvěstí příchodu Radoušových zvědů. Nebylo tedy mnoho času a všichni se museli schovat co nejlépe dovedli, aby jich nebylo vidět. Bylo by nepříjemné, kdyby byli spatřeni a přišli tak o výhodu překvapení. Po zbytek cesty k zřícenině už dávali velký pozor a pokaždé, když se ozvalo toto šramocení, schovali se v lesním porostu.
Asi tak v půle cesty narazili na bránu, která jim zabraňovala v průchodu. Nebylo jiné možnosti, než za pomocí síly ji prolomit. To se v rekordním čase jedné minuty a patnácti vteřin podařilo. (Tento údaj se nedochoval přesně a je zapsán podle výpovědi jednoho z pamětníků (spíše zapomětníků)). Cesta k jejich cíli byla volná.
Před polednem tedy stanuli pod hradem a vědomi si toho, že je čeká těžký boj, posilnili se tatrankami a jinými potravinami skýtajícími nových zásob energie. Poté přišlo nejhorší. Bylo zapotřebí utkat se s Radoušem a jeho posluhovači v boji o kulatý artefakt, který dával Radoušovi moc. Po odcizení pak bylo nutné odnést jej co nejdále z hradu, neboť jedině tím mohlo být zlo poraženo. Boj trval úmorných dvacet minut, kdy se po jistých nehodách mezi dobrodruhy podařilo artefakt odcizit čtveřici: Beno, Houbař, Vodík a Vojta J. Ti jej také odnesli z Radoušova dosahu, i když se tohoto hrdinství chtěli ujmout i jiní, kteří si dělali zálusk na odměnu čekající na konci.
V odpoledních hodinách bylo jisté, že zlo opět prohrálo svůj boj a dobro zaslouženě zvítězilo. O tomto hrdinském činu a všech, kteří podnikli nebezpečnou cestu, se bude jistě ještě dlouho vypravovat. :-)
.jpg)
