V 8:10 jsme na vlakovém nádraží dali sbohem Plzni a vyrazili jsme dobýt severní pól. Vlakem jsme dojeli až na nejsevernější sibiřské nádraží – Rokycany, odkud jsme na lyžích vyrazili do kraje věčného sněhu a ledu, na Severní točnu. Cestou jsme si převyprávěli a částečně i prožili celou hru Járy Cimrmana o Dobytí severního pólu. V časech největšího hladu jsme pomáhali Frištenskému s chycením housera, abychom nemuseli sníst psy. Husím pochodem jsme stoupali stále na vrchol, celá naše skupina dvaceti čtyř polárníků včetně saní, tažených Frištenským a spol. a kytary, určené ke zpěvu písně proti trudnomyslnosti. Cestou jsme potkali zamrzlé studánky a dobytím vrcholu Žďár jsme dobyli Severní pól, kde jsme měli příležitost vyzkoušet si oblíbenou kratochvíli všech polárníků „Jdu na sever… a už jdu na jih“. Na další cestě jsme rozmrazovali poručíka Berana, kterého ale hlídali sněžní medvědi. Poručík Beran nám sice nebyl za brzké rozmrazení vděčný, ale vzali jsme ho s sebou aby neremcal. Pak jsme dojeli na saních do Svojkovic a odtamtud jsme se vrátili šťastně a plni zážitků do Plzně.
Sam
.jpg)
