Oddílová výprava - Royal Air Force Před třetí hodinou odpolední v pátek 16. března se velká část našeho oddílu setkala na centrálním autobudovém nádraží v Plzni, abychom mohli i přes nevlídnou předpověď počasí podniknout... více

Nejbližší akce

Jak vycvičit draka


Oddílová výprava - Royal Air Force

Před třetí hodinou odpolední v pátek 16. března se velká část našeho oddílu setkala na centrálním autobudovém nádraží v Plzni, abychom mohli i přes nevlídnou předpověď počasí podniknout výpravu do období druhé světové války, kdy byly jednotky Královského letectva nasazeny do Evropy za účelem podpory domácího obyvatelstva.

Krátce po třetí hodině jsme už kupovali hromadu jízdenek a štosovali se do autobusu, který nás asi po půl druhé hodině vysadil ve Starém Smolivci na kraji Chráněné krajinné oblasti Brdy. Odtamtud následoval náročný, deštěm a větrem doprovázený pochod do naší cílové destinace, a to sice do neelektrifikované a vodupouzezestudnymající hájovny na Dědku. Zde už na nás čekala menší partička autem jedoucích tří vedoucích s vlekem plným ověnčených zavazadel mladších účastníků výpravy. Ti si ještě před urychleným vpádem do vytopené hájovny batohy rozebrali a už pádili dovnitř si zabrat místo k chystanému odpočinku. Pro štěstí všech byla hájovna vybavena nejen kamny v každé obývací místnosti, ale také celkem pohodlnými postelemi, na kterých byla radost spát.

Až potom, co se všichni důkladně zapouzdřili ve spacácích, se ukázalo, že síly RAF budou potřeba ještě tento den. Poté co se zakuklenci neochotně vymotali ze spacáků, zavázali si narychlo sundané boty, důkladně zapnuli zimní bundy a nandali cestou už promoklé rukavice, se tedy vyšlo ven na první tématickou hru. Dalším programem tohoto dne už byla pouze večeře a symbolický nástup.

V noci klesla teplota pod bod mrazu a ráno nás přivítalo několik centimetrů nově napadaného sněhu. To sice mělo za následek radostné pocity z dělání andělíčků a zamrzlých kaluží, ale též pocity beznaděje a strach z chození na suchou toaletu. Přesto se uskutečnil plánovaný program, který bylo ale nutné vzhledem k okolnostem znatelně pozměnit.

Jedním z nepozměněných sobotních plánů byl výlet na kopec Třemšín, na jehož vrcholu se nachází zřícenina středověkého hradu, vypleněného v období husitských válek a malá, nedávno zrenovovaná kaplička. I když po cestě sněžilo a občas foukal štiplavý studený vítr, byl pro nás výlet na Třemšín jedním z nejsilnějších zážitků celé výpravy. Pomohla tomu i vrstva zmrzlého sněhu na větvích stromů způsobující magickou atmosféru. Cestou zpět jsme se vraceli kolem nově opravené Třemšínské boudy, která byla v 19. století postavena jako kaple a později předělána na útulnu. Krátce po příchodu na hájovnu museli někteří vedoucí přinést nějaké dříví z lesa a zpracovat to již dříve přinesené, neboť přikládatelné dřevo začalo kriticky docházet. Tento den se naši kuchaři opravdu překonali, neboť oběd a večeře byly i přes nedostatek suchého dřeva naprosto vynikající. Na večer se k nám připojil Marek Sklenář, který zde před večeří odsloužil mši. Mše se nesla v příjemném a přátelském duchu a mladší jistě ocenili průběžné vysvětlování různých tradic a zvyků.

Ráno posledního dne našeho pobytu v hájovně na Dědku jsme zjistili, že připadlo dalších pár centimetrů sněhové pokrývky. Tento fakt sice vlil trochu nejistoty do srdcí a trochu vody do bot některých účastníků, ale všichni vytrvali a bez větších problémů napěchovali své batohy zpět věcmi, které v nich byly přineseny a po opět dobrém obědě vyrazili na stanici autobusu v Rožmitálu pod Třemšínem. To, že si tentokrát po úsudku vedoucích batoh nenesl nikdo, se postaralo o zpočátku veselejší atmosféru než při pátečním pochodu. Dobrá nálada ovšem trvala pouze po první polovinu cesty. Jakmile cesta opustila od větru odstíněný les, začala ta horší část cesty, o které budou odvážlivci s tenkými tepláky a zapomínálci bez čepic mluvit ještě dlouho.

I přes odpor některých mladších účastníků a odpor větru jsme nakonec dorazili na autobusové nádraží v Rožmitálu včas. Zde jsme oficiálně vyhlásili operaci RAF za úspěšně dokončenou a tím ukončili celou výpravu. Vzali jsme si batohy a naskládali je do právě přijíždějícího autobusu. Po necelých devadesáti minutách od nastoupení do autobusu jsme dorazili na centrální autobusové nádraží v Plzni, kde většina dětí padala z autobusu přímo do náručí maminek a tatínků.

S odstupem času se výprava všem neuvěřitelně líbila a pro mě byla třeba nejlepší vůbec. Atmosféra byla tak hustá a opravdová, že úplně zastínila skvěle připravený doprovodný program, který bohužel nemohl naplnit svůj velký potenciál. Řekl bych, že tato výprava si zaslouží přízvisko "Nezapomenutelná", které jí právem náleží.

Pája Balda

Vedoucí oddílu

Kryštof Lachman
tel: 777 698 717,
pardi.skaut@gmail.com

Klubovna na Slovanech

Najdete nás v areálu zahrady dominikánského kláštera na Jiráskově náměstí v Plzni.

Tábor u Mileva

Každoročně pořádáme tábor na krásném břehu říčky Úhlavky, nedaleko obce Milevo u Kladrub.