Na konci roku 2019 nás kromě tradičního rozdávání Betlémského světla čekala vánoční schůzka. Ta je posledním společným setkáním před Štědrým dnem. Rozhodli jsme se zkusit tyto Vánoce nějakou změnu, a místo schůzky s připraveným programem jsme uspořádali pouť.
Naše putování začalo na Košutce vedle Globusu. Počkali jsme na několik dalších autobusů a vyrazili jsme na cestu. Když jsme odsud vyráželi na výpravu posledně, o necelý rok dříve, bylo celé okolí zapadané sněhem. Nyní jsme ale první část spíše proklouzali po bahnité cestě k rozhledně na Sylvánu. Tam jsme se pokochali výhledem na Plzeň, vyslechli si příběh a již po lepší cestě jsme pokračovali dál. Před klesáním do Radčic jsme si vyslechli další příběh a každý o něm mohl přemýšlet během pasáže, kdy putoval tmou každý sám.
Všichni v pořádku došli a po průchodem vesnicí a posledním příběhem jsme dorazili k cíli našeho putování, Kyjovské kapličce. Zde byl připraven teplý čaj a děti v blízkém lesíku připravili jídlo pro zvířata, které si přinesli. Následovalo také zpívání koled za doprovodu hudebních nástrojů, které si někteří statečně celou cestu nesli.
Dárky jsme na schůzce úplně vynechali a troufnu si trvdit, že to nikomu nevadilo. Myslím, že se podařilo naladit vánoční atmosféru a zase si třeba z trochu jiné strany uvědomit, proč Vánoce vlastně slavíme a jak je od jejich poselství dnešní konzum na míle vzdálený.
Kryštof
.jpg)
